Hra

Město
Keepa se upřímně zasmál. "Ne všichni se snaží, aby vypadali jako opačné pohlaví," Keepa přešel k Petrovi blíž a nadzvedl pobaveně jeden koutek. Schválně se chvíli díval na Petra a na jeho vlasy. "Ty bys mohl vyprávět," zazubil se pobaveně a poplácal Petra po rameni, jako kdyby byl Petr jen nějaké malé dítě, které se pokusilo Keepu zranit - a neúspěšně. "Tady konto nikoho nezajímá. To, jestli máš peníze, nebo jsi chudina. Jde pouze o tvou psychickou a fyzickou sílu. Na co budou mrtvému peníze, řekni? A jako nejsilnější jedinec, abys mi pomohl, se také nejevíš," pokrčil Keepa rameny a v očích se mu blýsklo cosi šibalského.

Město
Petr si změřil Keepu podezíravým pohledem, ale přistoupil na hru. "Všichni ne, naštěstí. Ale většina holek jo. Nebohá, nevyrovnaná děvčata..." broukl, zejména pro Keepovy uši a o dívku již pohledem ani nezavadil, ale přesto se pak podmračil. "Můžu si tady ve městě zaplatit dům a služebnictvo, které mi tu fyzickou sílu nahradí. A o mé psychické zdraví strach mít nemusíte, ačkoliv mne to velice těší," ušklíbl se Petr. "A já se jevím všelijak, dejte mi ale nabídku a uvidíme, jestli se dohodnene." Blonďák pokrčil rameny a v úsměvu poodhalil bělostné zuby.

Město
Keepa si povzdychl a dramaticky si projel vlasy. "Podívej, děcko," začal pomalu a lhostejně, "až najdeš blázny, co ti budou sloužit, dej mi vědět, jo? Pak se k tobě možná připojím i já," pokračoval, snad ještě lhostejněji, možná i trochu znuděně, "ale jedinej důvod, proč na tuhle konverzaci oba reagujeme je, že tys' mě vzbudil a já byl unavenej, a že tebe baví se mnou argumentovat," Petr nemohl vědět, jak moc byl Keepa unavený - šlo to poznat snad jen z temných kruhů pod očima, kde bylo i poznat, že Keepa spal naposledy tak před týdnem - mluvíme zde o kvalitním dvouhodinovém spánku, ne o těch dvacetiminutových šlofících, ze kterého se Keepa kvůli noční můře probudí. Petr tedy nemohl vědět ani to, jak moc je pro Keepu spánek důležitý. "Takže já bych jí rád považoval za ukončenou a rád bych se opět pokusil usnout bezedným hodinovým spánkem, ze kterého mne stále bude probouzet ta samá noční můra," Keepa Petra poplácal po hlavě a začal odcházet z vedlejší uličky - ne do hlavní ulice, kde bylo mnoho lidí, ale na opačnou stranu, k plotu, který by Keepa mohl přelézt.

Město
Petr se za odcházejícím mladíkem uculil. Nejprve se zhoupl na patách a pak se otočil do rušných ulic a radostně si poskakoval ulicemi, až k menšímu náměstí, kde se velmi rychle zorientoval a v nejbližším bankomatu se rozhodl vybrat peníze - a ukázat bělovlasému, zač je toho loket.
Jenomže po zadání pinu na mladíka čekalo velmi, velmi nepříjemné překvapení. Výpis z účtu mu totiž hlásil krásnou, kulatou... Nulu. Petr si však byl jistý, že to musí být omyl, a proto namířil do vchodu hned vedle bankomatu a od slečny za pultem požadoval vysvětlení, jak je možné, že dopustili takový omyl.
Po dvou hodinách odcházel poněkud nesebevědomě, narozdíl od toho, kdy vcházel. Proč mi to udělal? Říkal, že se nezlobí, proplétaly se mu hlavou depresivní myšlenky, když si konečně připustil, že je zkrátka stejně chudý, jako Keepa, nebo ta holka. Mladík si shodil do čela kapuci a mířil do lesa.

Město -> Hájek lovu
Keepa si povytáhl límeček a zavrčel. Tesáky mu podvědomě skoro probodly rty, což Keepa necítil. Takže až když mu na triko začala stékat krev, Keepa zaklel a prokřupal si prsty. Vylezl na nejbližší strom, na který mohl, a začal si hrát s karambitem. Točil ho okolo prstu, různě si ho přehazoval a chytal ho, zkrátka čekal, než opět na dvacet minut neklidného spánku usne. Ano, bylo to riskantní, spát v neklidném spánku, kdy sebou házíte, na stromě. Ale nebyl by to Keepa, aby nedělal nebezpečné věci, že?

Město -> Hájek lovu
Zákon schválnosti tomu tak chtěl, že při proplétání se lesem blonďákovy kroky opět donesly Petra ke Keepovi. Povzdechl si, nasadil úšklebek a založil si ruce na prsou. Pomalu pak došel až pod Keepovu větev a zaklonil hlavu nahoru, aby na něj viděl. "Myslel jsem si, že spící vlk vypadá jinak," pronesl se zdviženým obočím a uculil se.

Hájek lovu
Keepa otráveně zavrčel a seskočil z několika metrové větve. "Dokud nevíš o tom, jaké má daný člověk se spánkem... a celkově problémy, nemluv," Keepa vyhodil karambit, chytil ho s otočením a schoval ho na poutko v kalhotách. "Zrovna já jsem ten typ, co chápe tvé nadšení v provokování jiných, protože sdílíme stejné hobby... ale jiní takoví nemusí být, hm?" Keepa po Petrovi 'šibalsky' mrkl a zašklebil se. "A vůbec, kde máš bodyguardy?" rozhodl se Petrovi oplatit jeho provokování vlastní medicínou. "Myslel jsem, že bohatý vlk vypadá jinak."

Hájek lovu
"Rozkaz, pane," uchechtl se blonďák, ale potom zvážněl. "Nevíte, co jsem si koupil ve městě. To zaprvé. A za druhé... možná bych mohl uznat, že jste měl pravdu a... nebylo by od věci..." z blonďákova hlasu sršela neochota k daným slovům, ačkoliv byla jen hraná, "... naučit se přežít... sám," Petr odvrátil hlavu a zabořil pohled opodál, pak ho ale rychle stočil zpátky. "Mohl bych Vám zaplatit, nebo to nějak oplatit, hn?" Navrhl okamžitě. Zadarmo ani kuře nehrabe a co teprve Keepa?

Hájek lovu
Keepa se ležérně opřel o strom. Tvářil se nezaujatě, než Petr zmínil, že by byl ochotný zaplatit, nebo oplatit. V tu chvíli se odmrštil od stromu a přehodil se k Petrovi takovou rychlostí, že málem na Petra přepadl. Rudá slza pod levým okem se mu nenápadně rozsvítila a v očích se mu začaly proplétat rudé nitky. "A co přesně by ses chtěl naučit, hm?" zazubil se Keepa. "Zatím nechme cenu být. Podle toho, co bude potřeba tě naučit, si jí určím... později," ušklíbl se Keepa.

Hájek lovu
Blonďák zůstal stát a pod jakýmsi zvláštním pohledem bělovlasého se mu koutky samovolně zvedly nahoru. "Co když mi později cena nepřijde adekvátní vzhledem k tomu, co mne naučíte, Keepo?" Ušklíbl se, ale dokázal se plně ovládnout a zůstal stát v nepříjemné blízkosti šedookého, aby nedal najevo jakousi svoji slabost. "Naučte mne tomu, o čem jste mluvil předtím - fyzické síle, kterou potřebuji k přežití," zauvažoval nakonec.

Hájek lovu
"Věř mi, dávám dobré nabídky," zašklebil se Keepa, vytáhl motýlka a otevřel a zavřel ho. "Takže co? Buď mi věř a ber, nebo mi nevěř a běž se učit přežívat... sám," ušklíbl se bělovlasý nadřazeně - povýšeně se zadíval Petrovi do očí, čemuž ještě k tomu dopomáhala Keepova výška. Potom však starší z mužů o kousek odstoupil a založil ruce na hrudníku, čekajíc na Petrovu odpověď. Mírně nadzvedl obočí - aby Petra pobídl v rozhodování.

Hájek lovu
"Dobře," kývl v mžiku Petr a napřáhl směrem ke Keepovi ruku. Pokud bude Keepa dobrý učitel, uteče mu. Pokud bude špatný, nebude mít za co mu platit. A nějaký slib je pro Petra směšným. "Přijímám," upřesnil a přivřel lehce oči. Dobrá nabídka může být jakákoliv, jde jen o to, pro kterou stranu.

Hájek lovu
"A varuju tě předem," Keepa, jindy měnící úsměvy a výrazy, nyní smrtelně zvážněl, "že sliby dané mně se neporušují!" sykl bělovlásek a dal Petrovi chvíli ticha na promyšlení. Ruku Petrovi však nestiskl. "Lekce první. Jakou máš magii a cestu?" optal se. "Lekce druhá. Opovaž se naštvat - nebo probudit - svého učitele," dodal ještě Keepa ledabyle a začal lézt na strom - jakmile byl v koruně stromu, začal Petra pozorovat z výšky.

Hájek lovu
"Slibuju," poklonil se Petr, aniž by se hlouběji zamýšlel nad tou lží. "Magie... kytky, cesta země, asi," pokrčil lhostejně rameny. Ve své magii neshledával příliš velkou výhodu, ani ji neuměl dostatečně ovládat a podle toho k ní přistupoval. "To byl jako rozkaz, nebo...?" zeptal se s jasnou provokací v hlavě. Vždyť mu to před chvílí Keepa povolil!

Hájek lovu
"Asi? Kytky mohou být nápomocné, v určitém množství," podotkl Keepa pobaveně a potom zavrčel. "Jednou to uděláš a já tě rozpárám. Nezbyde z tebe nic, co by jakkoliv připomínalo existenci člověka, chápeš?!" varoval Keepa Petra, zatímco oči mu rudly více a více. "Pokud nechápeš, nevadí. Milerád ti to předvedu," pronesl najednou bělovlasý - bez jakékoliv intonace, bez výrazu.